Střechy názvosloví

 

Nosná konstrukce střechy: část střechy, přenášející zatížení od jednoho, případně více střešních plášťů, doplňkových konstrukcí, sněhu, větru, vody a provozu na svislé nosné části objektu.

Střešní plášť: část střechy, nacházející se nad, případně pod nosnou konstrukcí střechy. Chrání vnitřní prostory objektu před působícími vnějšími vlivy a zajišťuje požadavky na vnitřní prostředí.

Jednoplášťová střecha: střešní konstrukce, oddělující chráněné vnitřní prostředí od vnějšího prostředí jedním plášťěm, který sestává zpravidla z několika různých materiálů. Jednotlivé vrstvy na sebe doléhají a dle požadavků plní specifické funkce.

Dvouplášťová střecha: střešní konstrukce, oddělující chráněné vnitřní prostředí od vnějšího prostředí dvěma střešními plášti (horní a dolní plášť), které jsou od sebe odděleny větranou vzduchovou vrstvou. Vzduchová vrstva, prostor mezi plášti, může být neprůlezný, průlezný nebo průchozí, případně může sloužit jako půdní prostor; nachází se nad tepelnou izolací. Každý střešní plášť má svou nosnou konstrukci, plnění specifických funkcí je rozděleno. Horní plášť zajišťuje funkci hydroizolační, spodní plášť pak funkci tepelně izolační.

Několikaplášťová střecha: střešní konstrukce, oddělující chráněné vnitřní prostředí od vnějšího prostředí několika střešními plášti, které jsou od sebe oddělené vzduchovými vrstvami. Každý plášť plní přesně vymezenou funkci. Bližší označení se určuje podle počtu plášťů a dalších charakteristik.

Nepochůzná střecha: střešní konstrukce, zajišťující funkce střechy. Umožňuje přístup na střechu pouze za účelem kontroly stavu střešního pláště a dalších zařízení na střeše a nezbytnou údržbu.

Provozní střecha: střešní konstrukce, zajišťující mimo funkci střechy ještě další požadavky na objekt. Střecha může být využita pro účely dopravy, sportu, rekreace, pro speciální technologické vybavení nebo pro extenzivní či intenzivní zemědělské využití jako tzv. vegetační střecha.

Nevětraná střecha: konstrukce střechy, v jejíž skladbě nejsou vzduchové vrstvy napojeny na vnější ovzduší, zpravidla se jedná o střechu jednoplášťovou.

Odvětrávaná střecha: konstrukce střechy, v jejíž skladbě je tenká vzduchová vrstva (expanzní vrstva, případně kanálky) řešena tak, aby bylo umožněno při teplotních změnách vyrovnávání rozdílů tlaků vodní páry mezi daným místem ve skladbě střešního pláště a vnějším ovzduším.

Větraná střecha: konstrukce střechy s jednou nebo více vzduchovými vrstvami, napojenými na vnější ovzduší tak, že je umožněn stálý odvod vlhkosti a nadbytečného tepla ze střechy na základě intenzivního provětrávání meziplášťového prostoru.

Vzduchová vrstva: souvislý prostor, který odděluje střešní pláště u dvouplášťových nebo víceplášťových střech.

Větrací kanálek: podélný otvor ve vrstvě střešního pláště, napojený na vnější prostředí. Větrací kanálek umožňuje únik vlhkosti ze střešního pláště do vnějšího prostředí v důsledku pohybu a výměny vzduchu mezi kanálkem a vnějším prostředím.

Větrací systém: soubor jedné nebo několika vzduchových vrstev, které spolu s dalšími konstrukčními a doplňkovými prvky zajišťují větrání nebo odvětrávání střechy.

Krytina: konstrukční vrstva, chránící vnitřní prostor, i ostatní vrstvy střešního pláště nacházející se pod krytinou, před povětrnostními vlivy (déšť, sníh, kroupy, vítr atd.). Krytina může, ale nemusí být vodotěsná.

Skládaná krytina: krytina vytvářená z plošných rovinných nebo tvarovaných dílců vzájemně spojovaných přesahem, na drážku nebo pomocí spojovacích lišt. Skládané krytiny musí spolehlivě odvádět dešťové srážky, ale nejsou vodotěsné při hydrostatickém tlaku, neboť propouštějí vodu ve spárách.

Hydroizolační vrstva: vodotěsná vrstva, chránící vnitřní prostor (i ostatní vrstvy střešního pláště nacházející se pod ní) před atmosférickou, provozní nebo technologickou vodou. Podle funkce, konstrukce nebo polohy ve střeše se blíže označují jako např. hlavní hydroizolační vrstva, pojistná hydroizolační vrstva nebo provizorní hydroizolační vrstva.

Pojistná hydroizolační vrstva: vrstva, plnící krátkodobě hydroizolační funkci při poruše hlavní hydroizolační vrstvy. Musí být napojena na odvodňovací systém. Při realizaci střešního pláště se zpravidla využívá jako provizorní hydroizolační vrstva.

Hydroizolační systém: konstrukční uspořádání tvořené hydroizolační vrstvou a doplňkovými prvky a konstrukcemi zabraňující pronikání vody do skladby střešního pláště a prostoru pod ním. Je-li na střeše aplikována hlavní i pojistná hydroizolační vrstva, pak rozlišujeme hlavní a pojistný hydroizolační systém.

Signalizační systém: systém technických opatření, umožňující zjistit poruchu hydroizolačního systému a lokalizovat místo poruchy.

Tepelně izolační vrstva: vrstva, zabraňující nežádoucím tepelným ztrátám v zimním období a tepelným ziskům v letním období.

Spádová vrstva: vrstva, vytvářející potřebný sklon následných vrstev střešního pláště, zpravidla tepelně izolačních a hydroizolačních vrstev.

Podkladní vrstva: vrstva, vytvářející vhodný podklad (zpravidla pevný a rovný) pro následnou vrstvu nebo vrstvy střešního pláště.

Expanzní vrstva: tenká vzduchová vrstva nebo materiál s velkou pórovitostí, umožňující vyrovnávání rozdílů tlaků vodní páry mezi daným místem ve skladbě střešního pláště a vnějším ovzduším. Nejedná se o větrání střechy, ale jen o mikroventilaci.

Parotěsná vrstva: vrstva, zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do vrstev střešního pláště, zpravidla do vrstvy tepelně izolační.

Ochranná vrstva: vrstva, chránící hydroizolační vrstvu, případně i jiné vrstvy střešního pláště před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí, zejména před mechanickým poškozením a UV zářením.

Separační vrstva: vrstva, oddělující dvě vrstvy střešního pláště z hlediska technologického, provozního, chemického nebo z jiného důvodu.

Spojovací vrstva: vrstva, zajišťující pevné spojení dvou vrstev střešního pláště. Zajišťuje jejich stálou polohu, u hydroizolačních souvrství i jejich vodotěsnost, s vyloučením vzduchových bublin.

Podhledová vrstva: vrstva, vytvářející podhled z důvodů architektonických, hygienických, požární ochrany nebo jiných. Jedná se zpravidla o samostatnou část konstrukce střechy (střešního pláště).

Dilatační spára: je konstrukční úprava, umožňující roztažnost nebo smrštitelnost vrstev střešního pláště bez jejich porušení. Provádí se v monolitických vrstvách a jejich četnost (velikost dilatačních celků) závisí na tepelném zatížení vrstvy.

Stabilizační vrstva: vrstva, zajišťující svou hmotností stabilitu vrstev střešního pláště před účinkem větru, případně jinými podobnými účinky.

Drenážní vrstva: vrstva, umožňující snadný odtok přebytečné vody nad hlavní pojistnou hydroizolační vrstvou.

Filtrační vrstva: vrstva, zachycující vyplavované jemné částečky z některých materiálů střešního pláště vodou nebo částečky jiným způsobem vnášené do skladby střešního pláště. Filtrační vrstva chrání drenážní systém před zanášením.

Hydroakumulační vrstva: vrstva, zachycující část srážkové vody, která je potřebná pro růst rostlin v souvrství vegetačních střech (zelených střech).

Vegetační vrstva: vrstva, zajišťující růst rostlin, keřů nebo stromů.

Provozní vrstva: zpravidla sestává z více vrstev při vnějším povrchu střešního pláště. Umožňuje provozní využití střechy. Jedná se např. o střechy pochůzné, pojízdné, vegetační, případně jejich kombinaci.